Už několikátý den se mi daří mě přesvědčit, že vstávat v 5:30 je normální a že jdu ráno běhat. V poslední době běhám skoro sám, ale vidět jak se mění noc v den v Africe stojí za to. Je to tak rychlé (v porovnání s ČR), že lze pozorovat jak se mění barva oblohy z ostínů tmavomodré na tyrkysovou.
Co se týče běhání, je tu poměrně prašno a vzduch je řidčí, protože Nairobi je 2000 m.n.m. Po ránu potkávám děti v uniforrmách jak jdou do školy. Vyučování jim začíná evidentně už od sedmi.
V Keňi je teď zimní období, takže tu i prší, večer se člověk neobejde bez dlouhých kalhot a mikiny. Myslel jsme is, že to nebude tak, ale je celkem chladno. Přes den je samozřejmě někdy až příliš horko na můj vkus. Ale rozdíl mezi naším létem a Keňskou zimou je téměř minimální.
pátek 29. července 2011
středa 27. července 2011
Lake Naivasha a Hell's Gate
Čas letí a nestíhám psát blog. Je spoustu věcí, o čem bych chtěl psát, ale vzhledem k rychlosti internetu, množství práce a občasným výpadkům elektřiny to jde pozvolna :)
O víkendu jsme jeli poměrně daleko z Nairobi a to do národního parku Hell's Gate a jezeru Naivasha.
Cesta z Nairobi trvala asi 4 hodiny, ale to taky tím, že jsme jeli poměrně pomalu. Okolní cesta byla tak, jak jsem si představoval. Stromy jak z filmu Lví král, červený písek, semtam nějaký porost v rozmezí dvaceti kilometrů malá vesnička s pár jednopodlažními domky, kostel, obchod. Tyhle vesničky jsou většinou osídleny zemědělci, takže je kolem spoustu koz, ovcí a někdy krav.
Ubytováni jsme byli v kempu s naprosto stylovými chatkami. viz. fotky. Atmosféra toho místa byla naprosto úžasná. A ani ne kilometr od kempu bylo právě jezero Naivasha.
Jezero Naivasha je jedno z největších jezer v Keňi. Je tak velké, že skoro připomíná moře, kdyby nebylo vysokých hor na druhém straně břehu, tak vypadá ještě nekonečněji než je. A to není největší. Jezero Viktoria je tak velké, že by obsáhlo plochou asi třetinu ČR.
Při cestě k jezeru jsme natrefili na rodinku vodních buvolů v houští, které mi připomínalo jak ilustrace z knih o pravěku. Asi nějaký druh afrického rákosu. pak jsme došli až na kraj jezera. V okolí jezera bylo ráno vidět hrochy, čápy, orly a mnohho druhů drobnějších ptáků, které jsem u nás nikdy neviděl. I vrány tu krákají dost jinak než u nás. Teda jestli jsou to vrány.
Hrochů jsme se celkem bály, protože si představte 13 lidí a 20 hrochů. Hroši vydávali hrozně srandovní zvuky jako, když se někdo přiblble směje hlubokým hlasem.
Hrochy bylo vidět v takovém množství jen ráno. Bylo kolem šesti ráno, kdy se rozednívá. Tím jak je Kenya u rovníku, tak je východ slunce krátká záležitost, stejně jako soumrak.
Taky se mi stala celkem zajímavá příhoda. Vybíjel se mi foťák a tak jsme se trhl od skupiny a šel jsem podél břehu do kempu. Břehy od sebe byli tak 8 metrů a na každé straně cestička a za ní houští. Slyším dupot jak se ke mně přibližuje. Z houští vyskočila antilopa nebo gazella, v tu chvíli jsem si to fakt neuvědomoval.Něco jí zřejmě hnalo, protože chtěla skočit na druhý břeh. Skočila do vody a přebrodila se na druhou stranu. Největší zážitek na tom byl, že se to odehrálo 10 metrů ode mne. Po chvilce přiběhl zdroj celého povyku a to 5 divokých psů trochu podobných hyenám. Nevím jak se jim říká. Asi se jim moje přítomnost vůbec nelíbila a tak vrčely a tak jsem se dal pomalu na odchod zpět ke skupině.
Pak jsme šli do kempu, nabrali více lidí, kteří nevstali brzo ráno, aby viděli východ slunce. A nejen kvůli zvířatům přišli o mnoho. Jezero je při úsvitu jako zrcadlo a Naivasha je monstrozně velká, takže moc krásný pohled. Krom toho v okolí mnoho hor a kopců.
Po setkání jsme šli opět k jezeru, ale pronajali jsme si motorové loďky a projeli se po části jezera. Viděl jsem jak pelikáni vzlétávají z vody. Mávají křídly a doslova se odráží hnátama od vodní hladiny, tak 4x než skutečně vzlétnou. Řidič měl dokonce ryby a navnadil orly, aby si pro ně přilétli. takže jsme viděli nálety orla na jeho potravu.
Další cesta byl národní park Hell's Gate. Náš kemp byl tak 3 km od toho parku a tak jsme si půjčili kola. Kola samotná byl zážitek. Některým se samovolně měnil převod, ucházela kola, padaly řetězy, brazdila kola neseřízenými brzdami a klasicky osmička při rotaci kola. Takže jet i po rovné silnici nebylo jednoduché.
Před návštěvou parku jsme se stavili na pozdní snídani. Cestou k restauraci jsem potkali desítky dětí, které pokaždé volali HAUÁJŮ (chápejte how are you). V místě, kde jsme měli snídani bylo kolem 70 možná i více dětí. Někteří z kolegů jim koupili nějaké sladkosti a hráli s němi hry. Průšvih je, že když dáte dítěti třeba jednu lentilku, tak mu je schopné druhé dítě tu lentilku vzít a dost surově.
Všichni se nasnídali a jeli jsme pěkně do kopečka k národnímu parku. Vstup byl 15 dolarů plus poplatek za kolo. Ještě jsme si zaplatili průvodce, což se nám několikrát vrátilo.
Na parku je zajímavá hlavně příroda a to předěvším skály, valy, rokliny atp. Ale také je viděl žirafy, zebry, nosorožce, paviáni, horké vodopády atp. Díky průvodci jsme si prošli právě perfektí rokliny, kde se muselo hodně šplhat a přelézat různé překážky. Na konci cesty jsme vylezli na poměrně vysoký kopec a našli hlínu, kterou se mazají masaiové. Je taková červená a někdy dává ostíny růžové, taky je i bílá. Tak jsme si pomalovali obličeje a šli dál.
Nazpátek jsme narazili na nějaké busy a kupodivu po nás chtěli jen 150 šilinků, což je 30 Kč za cestu zpět. Na kole bychom to do kopce jeli minimálně hodinu a po celodenní námaze to byla asi ta nejelpší věc, co se nám mohla stát. Naložili nám odkonce kola a jeli jsme zpět směr kemp.
Hell's Gate je v překladu Pekelná brána, jmenuje se to zřejmě protože po obou stranách jsou vysoké skály oranžovo-červeno-černé barvy a vstup se svažuje.
Pro mě jednoznačně unikát. Stálo to za to.
Poznámka: Fotogalerie obsahuje i fotky z Globall Village, akce kde asi 35 národností prezentovalo svoji zemi. Nenahrával jsem záměrně mnoho fotek, protože za tři týdny bude podobná akce, ale s 110 národnostmi.
Natočil jsme několik videí jak pro rodinu, tak kamarády, ale je naprosto nemožné to uploadovat. Trvalo by to doslova půl dne a díky výpadkům možná i déle. Videa nahraji tedy až z ČR. Mám záběry krajiny, města, Hell's Gate atp.
Před návštěvou parku jsme se stavili na pozdní snídani. Cestou k restauraci jsem potkali desítky dětí, které pokaždé volali HAUÁJŮ (chápejte how are you). V místě, kde jsme měli snídani bylo kolem 70 možná i více dětí. Někteří z kolegů jim koupili nějaké sladkosti a hráli s němi hry. Průšvih je, že když dáte dítěti třeba jednu lentilku, tak mu je schopné druhé dítě tu lentilku vzít a dost surově.
Všichni se nasnídali a jeli jsme pěkně do kopečka k národnímu parku. Vstup byl 15 dolarů plus poplatek za kolo. Ještě jsme si zaplatili průvodce, což se nám několikrát vrátilo.
Na parku je zajímavá hlavně příroda a to předěvším skály, valy, rokliny atp. Ale také je viděl žirafy, zebry, nosorožce, paviáni, horké vodopády atp. Díky průvodci jsme si prošli právě perfektí rokliny, kde se muselo hodně šplhat a přelézat různé překážky. Na konci cesty jsme vylezli na poměrně vysoký kopec a našli hlínu, kterou se mazají masaiové. Je taková červená a někdy dává ostíny růžové, taky je i bílá. Tak jsme si pomalovali obličeje a šli dál.
Nazpátek jsme narazili na nějaké busy a kupodivu po nás chtěli jen 150 šilinků, což je 30 Kč za cestu zpět. Na kole bychom to do kopce jeli minimálně hodinu a po celodenní námaze to byla asi ta nejelpší věc, co se nám mohla stát. Naložili nám odkonce kola a jeli jsme zpět směr kemp.
Hell's Gate je v překladu Pekelná brána, jmenuje se to zřejmě protože po obou stranách jsou vysoké skály oranžovo-červeno-černé barvy a vstup se svažuje.
Pro mě jednoznačně unikát. Stálo to za to.
Poznámka: Fotogalerie obsahuje i fotky z Globall Village, akce kde asi 35 národností prezentovalo svoji zemi. Nenahrával jsem záměrně mnoho fotek, protože za tři týdny bude podobná akce, ale s 110 národnostmi.
Natočil jsme několik videí jak pro rodinu, tak kamarády, ale je naprosto nemožné to uploadovat. Trvalo by to doslova půl dne a díky výpadkům možná i déle. Videa nahraji tedy až z ČR. Mám záběry krajiny, města, Hell's Gate atp.
čtvrtek 21. července 2011
Matatu, tepna města Nairobi
Už je skoro pátek a mě přijde, jako kdybych včera přilétal. Začínám si zvykat na jiné prostředí, jídlo a kulturu. I když je pravda, že nejvíc času trávím s partou 54 lidí, kteří jsou z různých koutů světa, takže to není stejné jako kdybych tu cestoval sám.
V úterý (den po příletu) jsme se rozhodli, že půjdeme na Harryho Pottera. Nakonec nás bylo kolem 20, což bylo fajn. Jeli jsme do centra Nairobi a to byl můj první zážitek s matatu.
Matatu je minivan pro 12 lidí, kde je poměrně těsno. Při mých bez pár centimetrů 2 metrové výšky je to celkem nepohodlné. Ale je to zážitek. Retardéry jsou tu tak třikrát vyšší než v Praze, takže to pěkně hází. Je to asi kvůli k potenciálně šíleným řidičům. Radary se tu neřeší, tohle je sice pro řidiče a auto nepříjemný, ale poměrně jednoduché řešení. V Keňi se řídí po levé straně s volantem na pravé straně. Pořád mám pocit, že do mě protijedoucí auto musí narazit. Takový nezvyk.
Matatu je tu něco jako taxi, bus, tramvaj, metro ... zkrátka matatu je tepna hromadné dopravy. Chvilku mi trvalo než jsem pochopil jak to funguje. Matatu má stejně jako bus zastávky. Nejsou nikde napsané, ale všeobecně se o nich asi ví. Počkáte na matatu, které nemá jízdní řád, ale je jich tolik, že jezdí každou chvíli.
Matatu obsahuje dva důležité články. Řidiče a promotéra. Nevěděl jsem jak jeho činnost nazvat, ale ve skutečnosti je mezi matatu celkem konkurence a oni musí nabrat lidi. Nevyplatí se jim jet s prázdným matatu. A tak lidi záhadně přichází a odchází, i když vystoupit z matatu musím téměř v dřepu.
Pak vybere promotér peníze. O ceně jízdy se dá smlouvat, ostatně jako o skoro všem. Promotér za jízdy třeba otevře dveře, vykoukne z vozu jako, kdyby chtěl vyskočit. Je to jak v akčním trháku, člověk se nestačí divit. Je to pěknej fofr. A ceny za matatu jsou hodně nízké. V porovnání s Českem naprosto nepoměrně. Někdy se divím, jak se můžou uživit, protože náklady na matatu a jeho opravy, benzín a pokuty od policie musí být hodně vysoké.
A teď kapka marketingu. V matatu jsou repráky, který mají třeba tuningovaný auta. No řev jak blázen, pak stačí otevřít okna a všichni vědí, že jede matatu. Africká hudba je dost rytmická a tak společně trhavým pohybem a houpáním matatu se dá okolí celkem pěkně užít. Je to atmoška. Jen přes den, když je horko je to děsný, klimatizaci to nemá.
Matatu jsou různý. Některý jsou ošklivý, jiný mají polstrování i na stropě, některé dokonce UV světla, takže když se jede na párty, tak je to jako pojízdná diskoška. Už teď vím, že mi tohle v budoucnu bude chybět a budu na to vzpomínat s úsměvem :)
A teď ke kinu. Byli jsme v jednom z větších kin. Vstupenka stála v přepočtu na 70 korun, čili 350 keňských šilinků. Vstupenka neobsahovala jen kino, alei popkorn a hotdog. Na druhou stranu audio filmu bylo horší, dialogy v pohodě, ale hudba byla jak zpomalený gramofon. A docela nevyřešenéé světlo u vstupu tak, že polovina plátna ve tmavých scénách nebyla úplně vidět. Reklamy byly poměrně jednodušší, než takový ty naše 3D hračičky za x desítek tisíc ... ale spíš photoshopový postery, které se rolovali jako, když prohlížíte PDFko v počítači. Ale vůbec mi ty naše reklamy nechyběli, bylo to celkem osvobozující.
Po té jsme jeli autobusem. Z centra až do našeho sídla to stálo asi jen 70 šilinků ... ale ten komfort oproti matatu byl neuvěřitelný. Dokonce jsem si mohl natáhnout nohy. a viděl jsem z okýnka. Matatu jak je nízký, tak vidím akorát rám okna. Dopravu v noční Nairobi jsem natočil na foťák, link na facebook dodám později až se mi video nahraje.
Chtěl bych jen dodat, že nemám moc fotek focených z matatu, protože je to trochu nemožný :D, ale hlavně nezdvořilý vůči mísntím lidem. jak trefně řekla moje kamarádka, je to jako kdyby sis je fotil jako nějakou atrakci nebo jako zvířátka v zoo. A to je mi protivný.
V úterý (den po příletu) jsme se rozhodli, že půjdeme na Harryho Pottera. Nakonec nás bylo kolem 20, což bylo fajn. Jeli jsme do centra Nairobi a to byl můj první zážitek s matatu.
Matatu je minivan pro 12 lidí, kde je poměrně těsno. Při mých bez pár centimetrů 2 metrové výšky je to celkem nepohodlné. Ale je to zážitek. Retardéry jsou tu tak třikrát vyšší než v Praze, takže to pěkně hází. Je to asi kvůli k potenciálně šíleným řidičům. Radary se tu neřeší, tohle je sice pro řidiče a auto nepříjemný, ale poměrně jednoduché řešení. V Keňi se řídí po levé straně s volantem na pravé straně. Pořád mám pocit, že do mě protijedoucí auto musí narazit. Takový nezvyk.
Matatu je tu něco jako taxi, bus, tramvaj, metro ... zkrátka matatu je tepna hromadné dopravy. Chvilku mi trvalo než jsem pochopil jak to funguje. Matatu má stejně jako bus zastávky. Nejsou nikde napsané, ale všeobecně se o nich asi ví. Počkáte na matatu, které nemá jízdní řád, ale je jich tolik, že jezdí každou chvíli.
Matatu obsahuje dva důležité články. Řidiče a promotéra. Nevěděl jsem jak jeho činnost nazvat, ale ve skutečnosti je mezi matatu celkem konkurence a oni musí nabrat lidi. Nevyplatí se jim jet s prázdným matatu. A tak lidi záhadně přichází a odchází, i když vystoupit z matatu musím téměř v dřepu.
Pak vybere promotér peníze. O ceně jízdy se dá smlouvat, ostatně jako o skoro všem. Promotér za jízdy třeba otevře dveře, vykoukne z vozu jako, kdyby chtěl vyskočit. Je to jak v akčním trháku, člověk se nestačí divit. Je to pěknej fofr. A ceny za matatu jsou hodně nízké. V porovnání s Českem naprosto nepoměrně. Někdy se divím, jak se můžou uživit, protože náklady na matatu a jeho opravy, benzín a pokuty od policie musí být hodně vysoké.
A teď kapka marketingu. V matatu jsou repráky, který mají třeba tuningovaný auta. No řev jak blázen, pak stačí otevřít okna a všichni vědí, že jede matatu. Africká hudba je dost rytmická a tak společně trhavým pohybem a houpáním matatu se dá okolí celkem pěkně užít. Je to atmoška. Jen přes den, když je horko je to děsný, klimatizaci to nemá.
Matatu jsou různý. Některý jsou ošklivý, jiný mají polstrování i na stropě, některé dokonce UV světla, takže když se jede na párty, tak je to jako pojízdná diskoška. Už teď vím, že mi tohle v budoucnu bude chybět a budu na to vzpomínat s úsměvem :)
A teď ke kinu. Byli jsme v jednom z větších kin. Vstupenka stála v přepočtu na 70 korun, čili 350 keňských šilinků. Vstupenka neobsahovala jen kino, alei popkorn a hotdog. Na druhou stranu audio filmu bylo horší, dialogy v pohodě, ale hudba byla jak zpomalený gramofon. A docela nevyřešenéé světlo u vstupu tak, že polovina plátna ve tmavých scénách nebyla úplně vidět. Reklamy byly poměrně jednodušší, než takový ty naše 3D hračičky za x desítek tisíc ... ale spíš photoshopový postery, které se rolovali jako, když prohlížíte PDFko v počítači. Ale vůbec mi ty naše reklamy nechyběli, bylo to celkem osvobozující.
Fotky matatu:
Po té jsme jeli autobusem. Z centra až do našeho sídla to stálo asi jen 70 šilinků ... ale ten komfort oproti matatu byl neuvěřitelný. Dokonce jsem si mohl natáhnout nohy. a viděl jsem z okýnka. Matatu jak je nízký, tak vidím akorát rám okna. Dopravu v noční Nairobi jsem natočil na foťák, link na facebook dodám později až se mi video nahraje.
Chtěl bych jen dodat, že nemám moc fotek focených z matatu, protože je to trochu nemožný :D, ale hlavně nezdvořilý vůči mísntím lidem. jak trefně řekla moje kamarádka, je to jako kdyby sis je fotil jako nějakou atrakci nebo jako zvířátka v zoo. A to je mi protivný.
úterý 19. července 2011
Karibu Nairobi!
Nyní sedím v kanceláři organizačního týmu, kdesi v jižní části Nairobi.
Let byl celkem v pohodě až na zakončení. V Nairobi na letišti vypadla elektřina a odstavila světla pro přistání. Bohužel se to teď stalo v minulých pěti letech třikrát. Díky tomuhle jsme nemohli přistát.
Asi 15 minut jsme kroužili dokola a čekali na ot jestli to spraví. Nespravili :D
A tak nám oznámili, že musíme přistát v Mombase. Mombasa je část Keňi s perfektními plážemi, velmi oblíbená destinace turistů. Škoda, že byla tma, když jsme tam letěli.
Bál jsem se, že budeme muset zpět busem, což trvá 8 hodin. Cesta do Mombasy trvala kolem hodiny a po přistání jsme nemohli ven. Čekali jsme hoďku a pak jsme leeěli zpět. Musím i přesto říct, že mi cesta ubíhala rychle. Kenya Airlines mají fajn služby i v economic class. Jídlo ušlo. Stevardky a stevardi moc hodní, hodně dobré vystupování. V letadle nám taky dali formulář na víza.
Shodou okolností jsem seděl vedle Alexie z Řecka, která jela do Nairobi na stáž, bude asistovat vyučování ve škole přes AIESEC. To mě docela pobavilo, protože z celého letadla nás osud posadil vedle sebe. Vedle nás seděl bílý pár z Nizozemí, který měl sebou malého afroameričánka, kterej byl neskutečně živej a zábavnej, mohlo mu být tak 3 roky. Díky tomu zpoždění a faktu, že mi jedinému z okolí fungoval dobře roaming, tak jsem se s nimi seznámil lépe. Dozvěděl jsem se, že adoptovali to dítko a že plánují adoptovat další.
No jo, ale adopce není sranda, na to aby to šlo, tak musíte minimálně 6 měsíců strávit s dítětem v Keňi, aby všechno dobře dopadlo. Takže ta paní nechala práce a její manžel bude řídit svoji firmu z Nairobi. Respekt, tyhle lidi byli fakt neuvěřitelný. Přeju jim ať se jim všechno podaří.
Po přistání do Nairobi jsme šli prvně pro víza, na letišti JOMO Nairobi Kenyata je to při cestě ven ke kufrům. Vyplnili jsme druhý formulář a díky našemu formuláři z letadla jsme nemuseli vyplňovat další. Pak náslledovalo vyfocení u přepážky, pár mířených otázek na důvod cesty, poplatek 50 dolarů (dá se platit i v eurech) a je to.
Potom jsme šli pro kufry. Díky těm výpadkům se jim zbláznily systémy a tak část odbavení vypadala jako skladiště kufrů, mohlo tam být tak 300 kufrů mimo pásy. Dost možná ztracené. Kolega teď právě jede na letiště, protože mu ho nemohli najít.
Pak jsme jeli do supermarketu. Tenhle supermarket byl veliký asi jako české makro, docela mě to překvapilo. Bylo tam mrtě věcí, značek. dokocne jsem tam našel Baťu. Kelvyne a Manuela (moji šéfíci) si koupili nějaké hrozně pálivé oříšky a pak jsme se vydali do oblasti Rongai, kde máme ubytování, pracovní prostor, jídelnu ... je to takový komplex.
Dostal jsem rychlokurz orientace, něco vybalil, najedl se a šel se vyspat. :)
V albu jsou ještě fotky z následujícího dne.
První dojmy z Nairobi:
Let byl celkem v pohodě až na zakončení. V Nairobi na letišti vypadla elektřina a odstavila světla pro přistání. Bohužel se to teď stalo v minulých pěti letech třikrát. Díky tomuhle jsme nemohli přistát.
Asi 15 minut jsme kroužili dokola a čekali na ot jestli to spraví. Nespravili :D
A tak nám oznámili, že musíme přistát v Mombase. Mombasa je část Keňi s perfektními plážemi, velmi oblíbená destinace turistů. Škoda, že byla tma, když jsme tam letěli.
Bál jsem se, že budeme muset zpět busem, což trvá 8 hodin. Cesta do Mombasy trvala kolem hodiny a po přistání jsme nemohli ven. Čekali jsme hoďku a pak jsme leeěli zpět. Musím i přesto říct, že mi cesta ubíhala rychle. Kenya Airlines mají fajn služby i v economic class. Jídlo ušlo. Stevardky a stevardi moc hodní, hodně dobré vystupování. V letadle nám taky dali formulář na víza.
Shodou okolností jsem seděl vedle Alexie z Řecka, která jela do Nairobi na stáž, bude asistovat vyučování ve škole přes AIESEC. To mě docela pobavilo, protože z celého letadla nás osud posadil vedle sebe. Vedle nás seděl bílý pár z Nizozemí, který měl sebou malého afroameričánka, kterej byl neskutečně živej a zábavnej, mohlo mu být tak 3 roky. Díky tomu zpoždění a faktu, že mi jedinému z okolí fungoval dobře roaming, tak jsem se s nimi seznámil lépe. Dozvěděl jsem se, že adoptovali to dítko a že plánují adoptovat další.
No jo, ale adopce není sranda, na to aby to šlo, tak musíte minimálně 6 měsíců strávit s dítětem v Keňi, aby všechno dobře dopadlo. Takže ta paní nechala práce a její manžel bude řídit svoji firmu z Nairobi. Respekt, tyhle lidi byli fakt neuvěřitelný. Přeju jim ať se jim všechno podaří.
Po přistání do Nairobi jsme šli prvně pro víza, na letišti JOMO Nairobi Kenyata je to při cestě ven ke kufrům. Vyplnili jsme druhý formulář a díky našemu formuláři z letadla jsme nemuseli vyplňovat další. Pak náslledovalo vyfocení u přepážky, pár mířených otázek na důvod cesty, poplatek 50 dolarů (dá se platit i v eurech) a je to.
Potom jsme šli pro kufry. Díky těm výpadkům se jim zbláznily systémy a tak část odbavení vypadala jako skladiště kufrů, mohlo tam být tak 300 kufrů mimo pásy. Dost možná ztracené. Kolega teď právě jede na letiště, protože mu ho nemohli najít.
Pak jsme jeli do supermarketu. Tenhle supermarket byl veliký asi jako české makro, docela mě to překvapilo. Bylo tam mrtě věcí, značek. dokocne jsem tam našel Baťu. Kelvyne a Manuela (moji šéfíci) si koupili nějaké hrozně pálivé oříšky a pak jsme se vydali do oblasti Rongai, kde máme ubytování, pracovní prostor, jídelnu ... je to takový komplex.
Dostal jsem rychlokurz orientace, něco vybalil, najedl se a šel se vyspat. :)
V albu jsou ještě fotky z následujícího dne.
První dojmy z Nairobi:
- děsně velký město. ti kdo si představují Nairobi jako vesničku, plnou nízkých budov a tržišť jsou vedle
- jídlo není až zas tak odlišné od našeho českého
- budovy jsou od sebe vzdálené třeba 200 metrů, takže jedeš autem barák, pár sekund nic, barák a dokola
- národní park Nairobi je větší než cokoli, co jsem kdy viděl, je opravdu obrovský
- špatná infrastruktura elektrické sítě. některé bloky lamp svítí, jiné ne a je to tu norma. Nobody cares, jak řekl Kelvyne
- lidé jsou nesmírně milý, když se chováte slušně, rádi pomůžou a poradí
- je tu levněji
- přepočet šilinku ke koruně je 5 korun za šilink a to se dobře počítá
neděle 10. července 2011
Očkování
Protože do Afriky cestuji poprvé a nikdy jsem nebyl dál jak 2 hodiny doletu letadlem, tak se musím pořádně naočkovat. Žlutá zimnice je jediná povinná vakcína bez které vás do Keňi ani nepustí!
Doklad, který prokazuje, že jste očkováni je mezinárodní očkovací pas. Je to taková žlutá knížečka.
Na očkování bylo potřeba jít před cestou 3x. Každá návštěva je označena číslem. Rozestup mezi návštěvami byl 14 dní. Poslední čtvrtá návštěva je po půl roce od prvního očkování … čili až potom, co přijedete zpět. Ty první dvě dávky vám oficiálně stačí , ale na dlouhotrvající efekt je nutné dojít pro třetí dávku.
Ceny jsou v Kč s DPH.
Čili dohromady očkování i s aplikací injekce od doktorky stojí 7150 Kč. Očkovat jsem se chodil do Thomayerovi nemocnice v Praze přímo za paní primářkou z infekčního, je moc šikovná. A při porovnání cen jsou očkovací centra o něco málo dražší. Určitě napište do komentářů vaší zkušenost.
Tetanovka je uznatelná pojišťovnou, ale musí jí aplikovat přímo ošetřující lékař nebo pediatr. Datum od posledního očkování by nemělo být víc jak 8 let, jistota je jistota.
Malárika (léky proti malárii) jsou důležitá pro oblasti mimo Nairobi, protože toto město leží 2000 m.n.m! To je víc než má naše nejvyšší hora Sněžka. Ostatně jejich nejvyšší hora Kenya má 5199m! Pořád jsem si představoval relativně rovnou krajinu plnou písku, ale rozhodně mě nenapadlo, že tam mají taková pohoří :)
Dostal jsem tip, že je lepší si malárika koupit na místě, protože jsou značně levnější.
Také jsme slyšel, že po těchto lécích není člověku vůbec dobře a to třeba i několik dní. Budu je používat až pojedu mimo Nairobi.
také důležitou pomůckou jsou repelenty s DEET látkou 40% a víc. Čili ne ty naše repelenty, co používáme v Česku, ale silnější dryáky.
Doklad, který prokazuje, že jste očkováni je mezinárodní očkovací pas. Je to taková žlutá knížečka.
Na očkování bylo potřeba jít před cestou 3x. Každá návštěva je označena číslem. Rozestup mezi návštěvami byl 14 dní. Poslední čtvrtá návštěva je po půl roce od prvního očkování … čili až potom, co přijedete zpět. Ty první dvě dávky vám oficiálně stačí , ale na dlouhotrvající efekt je nutné dojít pro třetí dávku.
Ceny jsou v Kč s DPH.
| Očkování | Cena | Poplatek za aplikaci | Ochrana do | |
| 1 | Žloutenka AB dávka 1 | 1600 | 100 | více jak 20 let |
| 2 | Břišní tyfus | 650 | 3 roky | |
| Žlutá zimnice | 450 | 100 | 10 let | |
| 3 | Žloutenka AB dávka 2 | 1600 | ||
| Tetan | 200 | 10 let | ||
| Meningokoková meningitida | 650 | 100 | 3 roky | |
| 4 | Žloutenka AB dávka 3 | 1600 | 100 | |
| 6750 | 400 | 7150 Kč |
Čili dohromady očkování i s aplikací injekce od doktorky stojí 7150 Kč. Očkovat jsem se chodil do Thomayerovi nemocnice v Praze přímo za paní primářkou z infekčního, je moc šikovná. A při porovnání cen jsou očkovací centra o něco málo dražší. Určitě napište do komentářů vaší zkušenost.
Tetanovka je uznatelná pojišťovnou, ale musí jí aplikovat přímo ošetřující lékař nebo pediatr. Datum od posledního očkování by nemělo být víc jak 8 let, jistota je jistota.
Malárika (léky proti malárii) jsou důležitá pro oblasti mimo Nairobi, protože toto město leží 2000 m.n.m! To je víc než má naše nejvyšší hora Sněžka. Ostatně jejich nejvyšší hora Kenya má 5199m! Pořád jsem si představoval relativně rovnou krajinu plnou písku, ale rozhodně mě nenapadlo, že tam mají taková pohoří :)
Dostal jsem tip, že je lepší si malárika koupit na místě, protože jsou značně levnější.
Také jsme slyšel, že po těchto lécích není člověku vůbec dobře a to třeba i několik dní. Budu je používat až pojedu mimo Nairobi.
také důležitou pomůckou jsou repelenty s DEET látkou 40% a víc. Čili ne ty naše repelenty, co používáme v Česku, ale silnější dryáky.
 |
| Hora Kenya (5199 m.n.m.) |
Můj první příspěvek
Je přesně týden před mým odjezdem do Keňi a tak jsem se rozhodl začít psát blog.
Nejdřív něco málo ke mně. Je mi 23 let, jsem student 4. ročníku oboru Informatics na České zemědělské univerzitě v Praze.
Proč vlastně jedu do Nairobi? Možná jste slyšeli o stážích AIESEC, které můžou člověka zanést na různá místa naší planety. Já sice díky AIESEC na tuto cestu jedu, ale ne přímo na stáž i když to osobně za takovou krátkodobou stáž pokládám. Více o stážích tady - http://aiesec.cz/
AIESEC každý rok pořádá velikou konferenci pro všechny hlavní zástupce členských států AIESEC a tento rok je to právě Nairobi. Více zde http://www.ic2011kenya.org/
Zhruba v únoru byly vypsány aplikačky na členy organizačního týmu a já jsem byl vybrán do týmu se zaměřením na informační technologie.
Později mi přidělili zaměření na internet a síť, což bude na Africké podmínky možná pěkná fuška.
Krom cestování, přípravy a seznámením s organizačním týmem, se moc těším na konferenci samotnou, protože to je více než 600 lidí z více než 110 zemí. No a to se mi nestává každý den :)
Také tam dojde ke spuštění jednoho nového informačního systému, který AIESEC bude celosvětově nejméně dalších 5 let používat.
Pokud by to někoho zajímalo, tak konference bude díky našemu IT týmu i přenášená live online. Bude to od půlky srpna, určitě o tom napíšu víc později.
Nejdřív něco málo ke mně. Je mi 23 let, jsem student 4. ročníku oboru Informatics na České zemědělské univerzitě v Praze.
Proč vlastně jedu do Nairobi? Možná jste slyšeli o stážích AIESEC, které můžou člověka zanést na různá místa naší planety. Já sice díky AIESEC na tuto cestu jedu, ale ne přímo na stáž i když to osobně za takovou krátkodobou stáž pokládám. Více o stážích tady - http://aiesec.cz/
AIESEC každý rok pořádá velikou konferenci pro všechny hlavní zástupce členských států AIESEC a tento rok je to právě Nairobi. Více zde http://www.ic2011kenya.org/
Zhruba v únoru byly vypsány aplikačky na členy organizačního týmu a já jsem byl vybrán do týmu se zaměřením na informační technologie.
Později mi přidělili zaměření na internet a síť, což bude na Africké podmínky možná pěkná fuška.
Krom cestování, přípravy a seznámením s organizačním týmem, se moc těším na konferenci samotnou, protože to je více než 600 lidí z více než 110 zemí. No a to se mi nestává každý den :)
Také tam dojde ke spuštění jednoho nového informačního systému, který AIESEC bude celosvětově nejméně dalších 5 let používat.
Pokud by to někoho zajímalo, tak konference bude díky našemu IT týmu i přenášená live online. Bude to od půlky srpna, určitě o tom napíšu víc později.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)