V úterý (den po příletu) jsme se rozhodli, že půjdeme na Harryho Pottera. Nakonec nás bylo kolem 20, což bylo fajn. Jeli jsme do centra Nairobi a to byl můj první zážitek s matatu.
Matatu je minivan pro 12 lidí, kde je poměrně těsno. Při mých bez pár centimetrů 2 metrové výšky je to celkem nepohodlné. Ale je to zážitek. Retardéry jsou tu tak třikrát vyšší než v Praze, takže to pěkně hází. Je to asi kvůli k potenciálně šíleným řidičům. Radary se tu neřeší, tohle je sice pro řidiče a auto nepříjemný, ale poměrně jednoduché řešení. V Keňi se řídí po levé straně s volantem na pravé straně. Pořád mám pocit, že do mě protijedoucí auto musí narazit. Takový nezvyk.
Matatu je tu něco jako taxi, bus, tramvaj, metro ... zkrátka matatu je tepna hromadné dopravy. Chvilku mi trvalo než jsem pochopil jak to funguje. Matatu má stejně jako bus zastávky. Nejsou nikde napsané, ale všeobecně se o nich asi ví. Počkáte na matatu, které nemá jízdní řád, ale je jich tolik, že jezdí každou chvíli.
Matatu obsahuje dva důležité články. Řidiče a promotéra. Nevěděl jsem jak jeho činnost nazvat, ale ve skutečnosti je mezi matatu celkem konkurence a oni musí nabrat lidi. Nevyplatí se jim jet s prázdným matatu. A tak lidi záhadně přichází a odchází, i když vystoupit z matatu musím téměř v dřepu.
Pak vybere promotér peníze. O ceně jízdy se dá smlouvat, ostatně jako o skoro všem. Promotér za jízdy třeba otevře dveře, vykoukne z vozu jako, kdyby chtěl vyskočit. Je to jak v akčním trháku, člověk se nestačí divit. Je to pěknej fofr. A ceny za matatu jsou hodně nízké. V porovnání s Českem naprosto nepoměrně. Někdy se divím, jak se můžou uživit, protože náklady na matatu a jeho opravy, benzín a pokuty od policie musí být hodně vysoké.
A teď kapka marketingu. V matatu jsou repráky, který mají třeba tuningovaný auta. No řev jak blázen, pak stačí otevřít okna a všichni vědí, že jede matatu. Africká hudba je dost rytmická a tak společně trhavým pohybem a houpáním matatu se dá okolí celkem pěkně užít. Je to atmoška. Jen přes den, když je horko je to děsný, klimatizaci to nemá.
Matatu jsou různý. Některý jsou ošklivý, jiný mají polstrování i na stropě, některé dokonce UV světla, takže když se jede na párty, tak je to jako pojízdná diskoška. Už teď vím, že mi tohle v budoucnu bude chybět a budu na to vzpomínat s úsměvem :)
A teď ke kinu. Byli jsme v jednom z větších kin. Vstupenka stála v přepočtu na 70 korun, čili 350 keňských šilinků. Vstupenka neobsahovala jen kino, alei popkorn a hotdog. Na druhou stranu audio filmu bylo horší, dialogy v pohodě, ale hudba byla jak zpomalený gramofon. A docela nevyřešenéé světlo u vstupu tak, že polovina plátna ve tmavých scénách nebyla úplně vidět. Reklamy byly poměrně jednodušší, než takový ty naše 3D hračičky za x desítek tisíc ... ale spíš photoshopový postery, které se rolovali jako, když prohlížíte PDFko v počítači. Ale vůbec mi ty naše reklamy nechyběli, bylo to celkem osvobozující.
Fotky matatu:
Po té jsme jeli autobusem. Z centra až do našeho sídla to stálo asi jen 70 šilinků ... ale ten komfort oproti matatu byl neuvěřitelný. Dokonce jsem si mohl natáhnout nohy. a viděl jsem z okýnka. Matatu jak je nízký, tak vidím akorát rám okna. Dopravu v noční Nairobi jsem natočil na foťák, link na facebook dodám později až se mi video nahraje.
Chtěl bych jen dodat, že nemám moc fotek focených z matatu, protože je to trochu nemožný :D, ale hlavně nezdvořilý vůči mísntím lidem. jak trefně řekla moje kamarádka, je to jako kdyby sis je fotil jako nějakou atrakci nebo jako zvířátka v zoo. A to je mi protivný.
Žádné komentáře:
Okomentovat